Silmarillion

Elfové

Galadhrim

GALADHRIM

    Les, který se ve Druhém slunečním věku jmenoval Laurelindórenan, "Země údolí zpívajícího zlata", a později Lothlórien, "Země snících květů", nebo i Lórien, "Snová země", byl východně od Mlžných hor u řeky Stříberky, jež se vlévá do Velké řeky Anuiny. Byl to Zlatý les, kde rostly nejvyšší stromy Středozemě. Nyzývaly se mallorny a byly to nejkrásnější stromy v Zemích smrtelníků. Měli stříbrošedou kůru, zlaté květy a zlatozelené listí.

    Uvnitř v lese bylo ukryto elfské království Galadhrim, "Stromového lidu", jak si říkali. Bydleli na plošinách nazývaných talany neboli podlaže, vysoko ve větvích hustých mallornů.

    Galadhrim nestavěli mohutné kamenné věže. Pro většinu lidí žili neviditelně ve svém lesním království, kde nosili pláště proměnlivé barvy takže dokázali dokonale splynout s okolní krajinou. Dík používání lan a znalosti lesa nepotřebovali mosty ani cesty. Hluboko ve Zlatém lese měli jedno velké město, jež nazývali Caras Galadhon, "Město stromů". Tam rostl největší mallorn ve Středozemi a král s královnou sídlili ve velké síni v onom nejvyšším stromě na temeni vysokého zeleného pahorku. Město mělo hradby a bránu a bylo obklopenu jinými velkými stromy jako věžemi. Přímo v srdci lesa byl čarovný pahorek Cerin Amroth, kde stával dům sindarského elfa Amrotha, krále Lórienu za Starých časů, jenž utonul v Belfalaské zátoce. Z tohoto místa vycházela moc a světlo, jež připomínaly Země neumírajících a věk Stromů.

 
    Galadhrim byli převážně lesní elfové, ale jejich pány byli urození Sindar a Noldor. Jejich králem byl Celeborn, příbuzný Thingola, jenž byl nejvtším pánem Sindar ve své době ve Středozemi. Jejich královna byla Finrodova sestra a dcera Finarfina, velekrále Noldor, který zůstal v Eldamaru. Ve Třetím slunečním věku byla nejurozenější z elfů v Zemích smrtelníků. A přestože její quenijské jméno bylo Altáriel, ve Středozemi se jmenovala Galadriel, "Paní světla".

    Pod takovými vládci měli Galdhrim velkou moc, protože jejich král a královna žili již v prvním království Sindar za dnů Thingola a Maii Melian a hodně se poučili ohledně užívání moci. Jejich královna kdysi žila ve Velinoru za dnů Stromů Valar a navštěvovala valarskou zahradu Lórien, nejkrásnější v celé Ardě. Něco z těchto čarovných míst se s těmito urozenými přeneslo do Zlatého lesa Lothlórienu. Bylo tam zlaté světlo, třebaže to byla jen jiskřička skvělosti valarské zahrady, a pro národy Středozemě byl Zlatý les zářivý a drahocenný. Místo bylo chráněno před zlými mocnostmi silou podobnou Melianinu pásu, který kdysi chránil sindarské království Doriath. Galadriel totiž nosila druhý ze Tří elfských prstenů - Nenyu, prsten s démantem neboli Prsten vody - a její moc odrážela pustošivý účinek času, umožňovala jí poznat Sauronovy pohyby a působila, že její lid byl pro Sauronovo oko neviditelný. Vládla Zrcadlu Galdriel, stříbrné nádržce, kterou mohla naplnit pramenitou vodou a mocí svého prstenu vrhnout na její temnou, klidnou hladinu obraz budoucích událostí.

    Království Galadhrim bylo založeno v době míru, kdy byl Sauron zajatcem númenorského krále před Proměnou světa, ve třetím tisíciletí Druhého slunečního věku. Od prvního pádu Mordoru zůstávalo stranou a po celý Třetí věk byl Zlatý les Lothlórien chráněn a podporován mocí elfského prstenu Nenyi. Zničením Jednoho prstenu se tato moc ztratila a královna odplula do Zemí neumírajících. Velké světlo Lothlórienu pohaslo a čas si jej zase našel. Z Galadhrim se opět stal toulavý národ a se svými bratry lesními elfy z Východu se zmenšili.

 
diky za tvůj čas