Silmarillion

Elfové

Sindar(šedí elfové)

SINDAR

    To, jak se Šedí elfové, jimž se říká Sindar, stali samostatným rodem, líčí příběh o Putování elfů. Na počátku patřili k Třetí čeledi, Teleri, a jejich král byl velekrálem Teleri. V oněch prvních letech se jmenoval Elwë Singollo a byl ze všech elfů nejurostlejší. Vlasy měl stříbrné a jako jediný z Teleri (s noldorským pánem Finwëm a vanyarským pánem Ingwëm) byl valarským Lovcem Oromëm vzat do Zemí neumírajících, aby viděl světlo Stromů Valar. Když byl vrácen svému lidu, nikdo nedychtil dospět ke Světlu víc než on. Teleri byli největším zástupem, který se ubíral na západ, ale pro svou početnost byli na dlouhé cestě stále poslední. Mnozí Teleri se během té pouti ztratili, ale Elwë je stále pobízel dál, až nakonec přišli do Beleriandu za Modrými horami.

    Načas se utábořili v lese u řeky Gelionu. Na tomto místě podle elfských pověstí Elwë Singollo vešel do lesa Nan Emlothu a upadl do bezčasého zakletí. Jeho lid ho hledal, léta však plynula a mnozí se vzdali naděje, předali království jeho bratru Olwëmu a pokračovali v pouti na západ. Mnozí jiní však nového krále nechtěli a neopouštěli to místo. Zůstali v Beleriandu a říkali si Eglath, "opuštění". Od té doby byli odděleni od svých telerijských příbuzných.

    Časem se Eglath dočkali odměny, protože Elwë Singollo se z lesa Nan Emlothu vrátil. Jeho lid však zůstal ohromen změnou, která se s ním stala. S ním přicházela i původkyně jeho zakletí, Maia Melian, Elwëho královská choť. Světlo její tváře bylo pronikavé a líbezné, Eglath se jí poklonili a plakali radostí z návratu svého krále.

    Král se změnil i jinak, neboť už netoužil jít na Západ, ale zůstat v Beleriandském hvozdu, shromáždit k sobě svůj lid a vytvořit tam království. Světlo ve tváři Melian bylo pro něho krásnější než světlo Stromů. Tak vzniklo nové království, jeho lid se již nenazýval Eglath, ale Sindar, "šedí elfové", a elfové Soumraku.

    Během hvězdných věků se Sindar stali největším elfským lidem v Zemích smrtelníků a patřily jim všechny země Beleriandu. U moře našli ostatek Teleri nazývaný Falathrim, a ten se svým pánem Círdanem uvítal navráceného krále a přísahal mu věrnost. Tak to bylo i s ostatkem Nandor, kteří přišli do Beleriandu (a později se nazývali Zelení elfové či Laiquendi). I ti přijali Elwëho za krále. Během doby vznikl mezi Sindar nový elfský jazyk a v této sindarštině již jejich král nebyl Elwë Singollo, ale Elu Thingol, "Král Šedoplášť".

    Vypráví se, že za hvězdných věků vyšel z Modrých hor zvláštní lid, který si říkal Khazâd; elfové mu říkali Naugrim neboli "zakrslý lid". Byli to trpaslíci, kteří přišli s beleriandskými elfy mírumilovně obchodovat. Oběma plemenům se dobře vedlo a jedno se od druhého přiučilo mnoha řemeslům. S pomocí trpaslíků bylo zbudováno největší elfské město ve Středozemi, nazývané Menegroth neboli "tisíc jeskyní". Přestože město bylo uvnitř hory, bylo popisováno jako bukový les, v němž svítily zlaté lucerny, zpívali ptáci, toulala se zvířata a prýštily stříbrné fontány. Bylo tam vždy světlo, jako po celých lesích okolo Menegrothu, neboť toto sindarské království bylo všemocné, když mu vládlo spojení elfa a Maii. Ze svazku Thingola a Melian vzešla dcera Lúthien a pověst praví, že to bylo nejkrásnější stvoření, jaké kdy vstoupilo na svět.

    Avšak věky míru pod hvězdami skončily; ve Valinoru vypukla válka a Stromy Valar byly zničeny. Melian však byla moudrá královna s darem předvídání a rozhodla se vyvést Sindar ze zla, jež mělo postihnout okolní zemi. Vrhla mocné kouzlo a obetkala jím velký hvozd Doriath okolo Menegrothu, takže se ze sindarské říše stalo skryté království. Toto kouzlo bylo silnější než vysoké hradby pevnosti a nazývalo se Melianin pás. Nemohlo je zvenčí prolomit žádné zlo a každé se rozplynulo dřív, než mohlo proniknout dovnitř.

    Ačkoli tehdy ze Zemí neumírajících přišli Noldor pronásledující Morgotha a v Beleriandu zuřila Válka o Klenoty, Sindar většinou ohroženi nebyli. Nechtěli také jednat s vrahy rodných ani jim pomáhat, protože se doslechli o činech Noldor v Zemích neumírajících, jak totiž pobili jejich příbuzné a ukradli lodě Teleri z Alqualondë.

    Jak ale vypráví příběh o Lúthien a Berenovi, velké zlo přišlo nečekaně z nitra království. K Thingolovi totiž přišel kdosi z lidského rodu a požádal o ruku Lúthien. Thingol pohlížel na smrtelníky s opovržením a byl v pokušení ho usmrtit. Místo toho uložil Berenovi nesplnitelný úkol. Jako cenu za nevěstu měl Beren vyříznout z Morgothovy železné koruny silmaril a přinést jej Thingolovi. To byla výprava za silmarilem, jež způsobila Sindar tolik zlého. Tato výprava vtáhla Sindar do Sudby Noldor a pod kletbu, která spočívala na silmarilech.

    Berenovi se neuvěřitelným činem s pomocí Lúthien a vlkodava Huana podařilo úkol splnit, vyvolal tím však nejen zlobu Morgotha, ale i trpaslíků a Noldor. Trpasličí řemeslníci, kteří pracovali pro Thingola ve Skrytém království totiž zatoužili po silmarilu, Thingola zavraždili a klenot ukradli. Nepodařilo se jim však utéci a byli také zabiti. Po Thingolově smrti Melian zahalila svou moc závojem a s pláčem navždy opustila Středozem. V tom okamžiku spadlo ze skryté říše Doriathu kouzlo.
    Když nyní pevnost Menegroth nechránila žádná zábrana, přišli trpaslíci z Nogrodu a Fëanorovi synové, Noldor, a zpustošili ji. Tím velké království navždy zaniklo, přestože několik tamních pánů zůstalo naživu.

    Ve Druhém slunečním věku někteří z těchto sindarských pánů s mnohými Noldor odpluli na Tol Eressëu a vystavěli město a přístav Avallónë. Jiní sindarští páni však zůstali ve zbytku Beleriandu, jemuž se říkalo Lindon. Jak léta plynula, někteří synové sindarských pánů odešli z Lindonu do zemí za Mlžnými horami, kde vytvořili nová království mezi lesními elfy. Dva nejslavnější byli Thranduil, který odešel do Velkého zeleného hvozdu a vytvořil tam Lesní říši, a Celeborn, příbuzný Thingolův, který s noldorskou kněžnou Galadriel vytvořil království Lothlórien, Zlatý les. Někteří sindarští páni se také usídlili u Elronda v Roklince a v Šedých přístavech u Círdana Stavitele lodí. Ve Válce o Prsten nejvíce proslul elf Legolas, syn Thranduilův. Byl jedním z devíti hrdinů Společenstva Prstenu a po Válce o Prsten založil jednu z posledních elfských kolonií v krásných ithilienských hvozdech v Gondoru.
    Ve Čtvrtém slunečním věku však všechny eldarské mocnosti světa slábly a poslední Sindar odpluli s ostatními elfy z Šedých přístavů do Zemí neumírajících.

Žádné komentáře
 
diky za tvůj čas