Silmarillion

Elfové

Teleri

 TELERI

    Byli poslední z průvodu Eldar, kteří dorazili do Valinoru. Protože však museli nejdéle čekat na "převoz" jejich řeč se vyvíjela jinak než u Vanyar či Noldor. Za tuto dobu čekání si zamilovali vůni a hudbu moře a proto i po svém příchodu do Zemí neumírajících zůstali a usadili se na pobřeží, stranou od zbylých dvou rodů.

    Byli tři čeledě elfů, které se za hvězdných věků vydaly na Velkou pouť z Východu Středozemě do Zemí neumírajících. První dvě se jmenovaly Vanyar a Noldor a jako první z elfského zástupu dospěly do Zemí neumírajících za Velkým mořem. Lid třetí byli nejpočetnější, a tak putovali přes kraje Středozemě nejpomaleji. Během Velké pouti se Teleri stali roztříštěným a rozděleným lidem.

    Teleri zůstali stát na hranicích Západu Středozemě a báli se překročit Velkou řeku Anduinu a Mlžné hory. Někteří elfové se odtrhli a šli na jih do údolí Anduiny, kde žili mnoho set let. Říkalo se jim Nandor a za pána si vzali jistého Lenwëho.

    Hlavní voj Teleri však pokračoval k západu přes Mlžné a Modré hory do země, jež se později nazývala Beleriand. Tehdy došlo k největšímu rozdělení Teleri. Všichni tábořili ve velkém hvozdu za řekou Gelion, když tu se jim ztratil jejich král Elwë Singollo, který jako jediný z nich spatřil Stromy Valar v Zemích neumírajících. Elwë vkročil do lesa Nan Elmothu a tam upadl v zakletí lásky k Maie Melian. V tom očarování zůstával, roky plynuly a jeho lid ho hledal. Část, která si říkala Eglath, "opuštění", bez něho nechtěla jít dál. Zůstali mu věrní, dokud se nakonec nevrátil s Melian jako svou nevěstou. Eglath byli přejmenováni na Sindar, "Šedé elfy", a pod tímto svazkem elfa a Maii zbudovali během hvězdných roků nejmocnější elfské království ve Středozemi.

    Dávno předtím, než se král Elwë vrátil, přijala však větší část Teleri za krále jeho bratra Olwëho a odebrala se na západ k Velkému moři. Tam čekali na znamení Valar, že je přivedou do Zemí neumírajících. Dlouho čekali na pobřeží Středozemě a zamilovali si moře pod hvězdami. Na pobřeží si zpívali smutné a statečné písně. Byli ze všech elfů nejlíbeznější pěvci a nejvíc milovali moře. Někteří jim říkali Lindar, "pěvci", a jiní Falmari, "mořští elfové". Když Maia vlnobití Ossë uslyšel elfské písně, přišel k nim a zpíval jim o vlnách a moři. Od Ossëho se velmi poučili o moři a jejich láska k vzhledu a zvukům oněch bouřných břehů Středozemě ještě vzrostla.

    Tak se stalo, že když Pán vod Ulmo připlul k Teleri s ostrovem bez kořenů, který byl lodí, někteří z té čeledi se putování opět zřekli. Dostali jméno Falathrim, "elfové z Falasu", a zůstali z lásky k pobřeží Středozemě. Zvolili si za pána Círdana a usídlili se v přístavech Brithombaru a Eglarestu. Později se stali prvními staviteli lodí ve Středozemi.

    Největší část Teleri odešla s Ulmem na západ, přestože Ossë je sledoval a zpíval jim a nedovolil jim zapomenout na požehnání moře. Když Ulmo viděl, jak milují vlny, nechtěl je odvézt z dosahu moře. Když tedy dospěl na dohled Zemí neumírajících, nedopravil je na pobřeží ale zakotvil ostrov v zátoce Eldamaru v dohledu světla země jejich příbuzných, ač mimo jejich dosah. Pouť Teleri se opět přerušila a jeden věk opět žili odděleně od svých příbuzných. Jejich jazyk se pobytem na Tol Eressëi, "osamělém ostrově", změnil; vždy měli na jazyku zvuky moře a jejich jazyk již nebyl jazykem Vanyar a Noldor.

    Valar se však na svého bratra Ulma zlobili, protože chtěli přivést Třetí čeleď až na pobřeží své říše. Na jejich výzvu se Ulmo obměkčil a poslal ještě jednou Ossëho, aby je učil. Ossë je, ač nerad, naučil umění stavět lodě, a když byly lodě postaveny, Ulmo poslal obrovské labutě, jež nakonec dovlekli Teleri do Eldamaru.

    Teleri byli vděční, že konečně dospěli na konec své pouti, a byli vřele uvítáni. Noldor a Vanyar přišli z města Tirionu na Túně s mnoha dary z drahokamů a zlata. A Teleri časem poznali světlo Stromů a moudrost lidu Valar.

    Se svým králem Olwëm budovali krásná sídla z perleti a lodě podobné Ulmovým labutím, s očima a zobáky z gagátu a zlata. Své město nazvali Alqualondë, totiž "labutí přístav". Zůstali blízko vln, které se naučili milovat, chodili po pobřeží nebo se plavili po zátoce Eldamaru. Teleri byli šťastný lid a zůstávají takoví; jejich lodě stále vyplouvají z klenuté, mořem tesané brány jejich přístavu a města. O válce a svárech vědí málo. Starají se o moře, lodě a zpěv. To jsou jejich hlavní radosti.

    Válku zažili dvakrát a pokaždé zcela nečekaně. Poprvé, jak vypráví "Aldudénië", příběh o zatmění Valinoru, přišel k Teleri do Alqualondë Fëanor, pán Noldor, a přál si od nich lodě, aby odplul do Středozemě a mohl pomstít otcovu smrt a vydobýt zpět od Morgotha silmarily. Král Olwë jeho přání odmítl, a tak bojovní Noldor mnoho Teleri pobili a lodě jim vzali. To bylo první zabíjení elfů elfy, o němž se v Ardě ví. Vždy bylo chápáno jako velké zlo a nikdy se nepřestalo Fëanorovým synům vyčítat.

    Ještě jednou jedinkrát si Teleri z Alqualondë ozkoušeli válčení. Bylo to ve Válce hněvu, když Valar, Maiar a Eldar šli do Velké bitvy na konci Prvního slunečního věku a porazili vzbouřeného Valu Melkora, jehož elfové nazývali Morgoth. Ani tehdy však Teleri nebojovali, ale pouze na svých lodích přepravili vanyarské a noldorské bojovníky přes Západní moře ze Zemí neumírajících do Středozemě. Přestože byli ochotni Noldor pomoci, nechtěli za ně umírat na bitevním poli, protože se dobře pamatovali na první Zabíjení rodných.

    "Akallabeth" vypráví, že když Númenor rozerval vnitřnosti světa při svém pádu, sféry smrtelníků a nesmrtelných se oddělily. Od té doby mohly propast mezi mezi sférami překonat pouze lodě Teleri. Krásné bílé labutí lodě Teleri jsou divem a zázrakem a smrtelný svět už nikdy nic podobného neuviděl, přestože v zátoce Eldamaru se dosud plaví a budou plout až do zrušení Eä.
Žádné komentáře
 
diky za tvůj čas