Silmarillion

Postavy

Olorin(Gandalf)

Počátek

    Olórin byl Maia, bydlel ve valinorském Lórienu a patřil do domu Irmova, Pána snů, často však také navštěvoval a učil se od Nienny Plačící. Miloval Ilúvatarovy děti, neviděn chodil mezi elfy a obohacoval je krásnými vidinami nebo moudrými popudy.Jeho silou bylo naslouchání, trpělivost až za hranice naděje, soucit se žaly a odvracení zoufalství a temných představ. Kolem roku 1000 Třetího věku byl vyslán Pány Západu do Středozemě spolu s ostatními Istari, aby pomohl čelit Sauronovi. Vyslanci nesměli otevřeně projevovat svou moc, ale radami, porozuměním a přesvědčováním sjednocovat svobodné národy k dobrému. Měli se odít tělem, aby si získali důvěru elfů a lidí, i když to zakalí jejich moudrost a poznání a zmate je únavou, strachem a slabostmi z těla pocházejícími. Oproti Curumovi a Alatarovi, kteří se přihlásili dobrovolně, se Olórin zdráhal a považoval za příliš slabého na takový úkol, Manwë a Varda však byli jiného názoru.

Ve Středozemi

    Když připlul do Šedých přístavů jako poslední z Istari, tělem nejmenší, šedovlasý, s šedým pláštěm a vzhledem starší než ostatní, rozpoznal v něm Círdan největšího a nejmoudřejšího ducha a svěřil mu jeden z Tří prstenů, prsten Naryu, pomáhající rozněcovat odvahu. Saruman si ale po čase uvědomil, že Šedý posel dostal takový dar a sžírala jej závist a zlovůle, která se po čase stala zjevnou.

    Na rozdíl od Sarumana a Radagasta se Gandalf Šedý neusadil, putoval po Středozemi a vysloužil si mezi národy ještě další jména: Mithrandir, Tharkûn, Incánus. Všímal si však méně zjevných center poznání, moci a odporu proti Nepříteli (s výjimkou období, kdy začaly upadat) a více si uvědomoval přirozenou hodnotu toho, co jiní opomíjeli. Oblíbil si hobity a vytušil jejich důležitost.

    Gandalf nejvíce pochyboval o stínu narůstajícím nad Temným hvozdem, měl podezření, že to může být povstávající Sauron. Roku 2063 Třetího věku proto vstoupil do Dol Gulduru, Sauron se však stáhl na Východ a započalo období Ostražitého míru. Ten trval téměř 400 let, dokud se Sauron do Dol Gulduru opět nevrátil. To vedlo v roce 2463 k vytvoření Bílé rady, v níž byli Gandalf, Saruman, Elrond, Galadriel, Círdan a někteří další elfští páni. Galadriel usilovala, aby se její hlavou stal Gandalf, ale on úřad odmítl, neboť nechtěl mít jiná pouta a závazky než vůči těm, co jej poslali. Proto byl zvolen Saruman, který měl největší poznání o způsobech Nepřítele.

    Následující léta byla vyplněna menšími válkami a pohromami, které postihovaly lidské, elfí a trpasličí říše ve Středozemi – je zaznamenáno, že při Dlouhé zimě na přelomu let 2758/9 se Krajanům dostalo od Gandalfa pomoci. V roce 2850 se Gandalf odhodlal k tomu, aby podruhé vstoupil do Dol Gulduru a odhalil, že zde skutečně povstal Sauron. Setkal se zde v podzemní kobce s umírajícím Thráinem (i když ten mu tehdy nesdělil své jméno), kterého Sauron obral o jeden ze Sedmi prstenů, a získal od něj klíč od Ereboru. O rok později na schůzi Bílé rady se Saruman postavil proti Gandalfově snaze podnítit útok na Dol Guldur předstíraje, že zjistil, že se Prsten Anduinou odkutálel do moře. Ve skutečnosti umístil stráže v okolí řeky v naději, že Prsten najde sám, jakmile se objeví. Zjistil, že Sauron po něm na stejných místech pátrá také.

 Bilbovo dobrodružství

    Gandalf občas zajížděl do Kraje odpočinout si od starostí, které jej tížily. Dne 15. března 2941 Třetího věku se náhodně setkal v Hůrce s Thorinem Pavézou, Thráinovým synem, který mu pověděl o své touze získat zpět trpasličí město Erebor, nyní obsazené drakem Šmakem, a požádal jej o radu. Gandalfovi samotnému již dlouho dělalo starosti, jak se vypořádat s dračí hrozbou. Přiměl Thorina vzdát se velkolepých plánů, souhlasit s tajnou výpravou a vzít s sebou hobita Bilba jako zloděje. Do srdce mu totiž náhle vstoupila myšlenka, že bez Bilba nebude výprava úspěšná. Musel obratně manévrovat, aby zlomil nedůvěru trpaslíků vůči Bilbovi a zároveň přesvědčil k účasti Bilba, který už nedychtil po dobrodružství tolik jako v mládí. Díky tomu, že měl mapu a klíč k Ereboru a že se zavázal výpravu část cesty provázet, se mu nakonec podařilo prosadit své představy.

    Výprava Thorina, jeho dvanácti druhů, Bilba a Gandalfa putovala nejprve do Roklinky, po cestě však narazila na zlobry, kteří trpaslíky pochytali a chystali se je sníst. Skrytý Gandalf však zlobry popichoval, vyprovokoval mezi nimi hádku, až zapomněli na svítání, kdy je první paprsky slunce proměnily v kámen. Ve zlobřím pokladu se kupodivu nacházely vzácné elfí meče Glamdring a Orkrist a nůž Žihadlo. Gandalf si vybral Glamdring a od té chvíle jej používal jako svůj meč.

    Při přechodu Mlžných hor byli trpaslíci zajati skřety a Bilbo se v temných jeskyních ztratil. V jedné jeskyni našel na zemi prsten a setkal se s tvorem jménem Glum, kterému prsten patřil. Prsten činil svého nositele neviditelným, takže se Bilbovi podařilo uprchnout Glumovi, šťastně proklouznout mezi skřety a znovu se setkat s výpravou, která se mezitím s Gandalfovou pomocí probila ven. Zajímavé bylo, že Bilbo poprvé přednesl příběh tak, aby se jeho nárok na prsten zdál nepochybný (že jej vyhrál v hádankářském souboji). Tomu Gandalf nevěřil a až po mnoha vyptávání z Bilba vytáhl pravdivý příběh. Vzhledem k tomu, že Bilbo měl ve zvyku mluvit pravdu, to Gandalf pokládal za velmi znepokojivé.

    Gandalf ještě výpravě pomohl uniknout před vrrky a zavedl ji k Meddědovi, než se s ní musel rozloučit. Spěchal totiž na Bílou radu, kterou se mu konečně podařilo přesvědčit k útoku na Dol Guldur. Saruman tentokrát souhlasil, protože mu Sauronovo pátrání po Prstenu kolem Anduiny překáželo. Sauron však v té době už měl hotové plány na uchvácení Mordoru a vcelku ochotně se stáhl. Výprava trpaslíků mezitím dosáhla svého cíle, drak byl zabit a Bilbo se příští rok vrátil bohatý do Kraje.

 Před válkou o prsten

    Gandalf udržoval dobré styky s Bilbem, v roce 2949 Třetího věku jej spolu s Balinem opět navštívil. Po poslední schůzce Bílé rady začal Saruman Gandalfa špehovat, všiml si jeho zájmu o Kraj a umístil tam své zvědy. Roku 2956 se Gandalf setkal s Aragornem a začalo tak jejich přátelství.

    Památná Bilbova oslava na rozloučenou v roce 3001 znamenala také změnu majitele prstenu, Bilbo jej přenechal svému synovci Frodovi. Byl to však pro něj nečekaně těžký krok, bez Gandalfovy pomoci by to nedokázal. Jeho chování probudilo v Gandalfovi podezření, že Bilbův prsten by mohl být Jedním prstenem. Během let 3004 až 3008 Gandalf Froda čtyřikrát navštívil. Uvědomil si, že kolem Kraje se stahují zvědové. Spolu s Aragornem zahájil pátrání po Glumovi. Nakonec v roce 3017 Aragorn v Mrtvých močálech zajal Gluma, jeho výslech spolu s návštěvou Minas Tirith a vyhledáním Isildurova svitku přivedl Gandalfa téměř k jistotě. Tu mohla potvrdit jen zkouška, která by Prsten vystavila ohni.

 Válka o prsten

    Dne 12. dubna 3018 Třetího věku přijel Gandalf do Hobitína navštívit Froda. Zkouška ohněm odhalila verše v černé řeči po obvodu Prstenu a prokázala, že se jedná o Jeden prsten. Když se Frodo dověděl jeho historii, nabídl jej Gandalfovi. Ten to ale zprudka odmítl, neboť Prsten by si našel cestu k jeho srdci a nakonec by skrze něj vládl a učinil jej novým Temným pánem. Kvůli pozornosti, kterou na sebe Prsten upoutával, se Frodo rozhodl odcestovat tajně z Kraje, odjezd naplánoval po 22. září, po svých a Bilbových narozeninách.

    Koncem června pátral Gandalf nedaleko Hůrky po novinkách a narazil na Radagasta Hnědého, který měl zprávy od Sarumana o nazgûlech, které vyslal Nepřítel pátrat po Prstenu. Vydal se tedy pro radu do Orthanku, Saruman však otevřeně projevil svou zradu a Gandalfa od 10. července do 18. září věznil na špici této věže, dokud jej nevysvobodil Radagastův posel Gwaihir, Pán orlů.

    Gwaihir ho odnesl do Edorasu, ke dvoru rohanského krále Théodena. Ten však Gandalfa jako posla špatných zpráv vlídně nepřijal, přikázal mu: „Vezmi si kteréhokoliv koně, jen buď do zítřka pryč!“ Gandalf se setkal se Stínovlasem, nejlepším koněm v Rohanu, pronásledoval a krotil ho po tři dny. Pak se vydal do Hobitína, kam dorazil 29. září a promluvil se starým Křepelkou. Jel pln obav po Frodových stopách a druhý den večer přijel do Hůrky a dověděl se, že hobiti odešli ráno s Chodcem. Na Větrov dorazil 3. října a čelil tam obklíčení devíti Prstenových přízraků, z něhož se za svítání probil a prchal na sever se 4 nazgûly za sebou (ti se ovšem po chvíli pronásledování vrátili). Do Roklinky se dostal oklikou přes Obroviště až 18. října, neboť kvůli obtížnému přechodu skal musel propustit Stínovlase.

    Do Elrondova domu se v témže čase sešla poselství od mnoha národů Středozemě a 25. října byla svolána velká Elrondova rada, v jejímž rozhodování hrál Gandalf klíčovou roli. Stejně jako jiní vyložil vlastní úlohu v dosavadních událostech, ale vysvětlil také, že Prsten nelze zničit běžnými prostředky, že nelze spoléhat na Toma Bombadila, a argumentoval proti vhození Prstenu do moře. Naopak záměr vhodit jej do Ohně navzdory malé naději na úspěch podpořil s tím, že tato možnost Nepříteli zaručeně nepřijde na mysl. Bilbovi rozmluvil jeho nabídku nést Prsten k Hoře osudu sám, takže se nakonec k tomuto úkolu přihlásil Frodo. Ze zástupců národů Středozemě se na doprovod Frodovi utvořilo Společenstvo prstenu s Gandalfem jako přirozeným vůdcem. Po mnoha přípravách Společenstvo 25. prosince vyrazilo k jihu.

    Pokus překonat Mlžné hory 11. a 12. ledna průsmykem Caradhrasu skončil kvůli sněhové bouři neúspěchem. Gandalf musel na rozdělání ohně užít kouzla. Když je po návratu z průsmyku přepadli vrrci, musel opět ukázat svou moc a zahnal je ohněm. Družina, vědoma si pronásledování, uposlechla Gandalfovy rady a zvolila cestu přes trpasličí doly v Morii, i když byl Aragorn proti a speciálně Gandalfa varoval: „Jestliže vstoupíš do dveří Morie, dej si pozor!“ Gandalf Společenstvo provedl téměř celými doly, postupovali už dva dny, ale 15. ledna v komnatě Mazarbul upoutali pozornost nepřátel. Při pokuse zamknout dveře kouzlem se Gandalf setkal s rovnocenným protivníkem a v souboji sil povolila klenba a došlo k závalu. Otřesený a unavený vedl prchající družinu k můstku. Tam se střetl s balrogem, jedním z Morgothových služebníků z Prvního věku. Můstek se zřítil a oba protivníci padli do propasti. Dopadli do hlubokých vod u kořenů kamene. Gandalf viděl jedinou šanci v pronásledování svého nepřítele až ten našel znovu cestu vzhůru. Pak s ním dva dny stoupal Nekonečnými schody až 25. ledna dorazili do Durinovy věže a začala Bitva na vrcholku. Shodil balroga a ten se roztříštil na úpatí hory. Gandalf v tu chvíli také zemřel, „bloudil mimo myšlení a čas“, ale byl poslán zpět, aby dokončil svůj úkol.

Po tři dny ležel nahý v bezvědomí, až jej 17. února našel Pán orlů Gwaihir a odnesl do Lothlórienu. V Caras Galadhonu nalezl uzdravení, byl oblečen do bílého a rozdal i dostal mnoho rad. Odešel do Fangornu, kde 26. února na vyvýšeném místě soupeřil s Okem Mordoru, jež se pokoušelo ovládnout Froda, který si na vrcholku Amon Henu nasadil Prsten.

Na jihu Fangornu se 1. března setkal s Aragornem, Legolasem a Gimlim a přiměl je, aby zanechali dalšího pátrání po hobitech. Sám se označil Gandalfem Bílým a poté, co si přivolal Stínovlase, jej Aragorn nazval Bílým jezdcem. S uvedenou trojicí odejel do Edorasu, kde následujícího dne vyléčil krále Théodena a ten jej jmenoval šlechticem v Marce, náčelníkem Eorlovců a daroval mu Stínovlase. Na jeho radu vyjel Théoden neprodleně proti Železnému pasu. Druhého dne jízdy však vojsko dostihla zpráva o porážce Rohirů u brodů přes Želíz. Gandalf požádal krále, aby se ihned stáhl do Helmova žlebu a sám odjel do pole a řídil pohyby vojsk. S úsvitem slunce 4. března přivedl ke Žlebu Erkebrandovy muže ze Západních úvalů a vedl jejich útok proti obléhatelům, právě když se probíhající bitva zdála být beznadějnou.

Po bitvě odjel s královou družinou do Železného pasu, dal poraženému Sarumanovi poslední nabídku a po odmítnutí mu svou mocí zlomil hůl. Červivec ve věži hodil po Gandalfovi palantír, ale netrefil se. V noci palantír ukradl Pipin, odhalil se Sauronovi, ale naštěstí nestihl nic vyzradit, a možná tím Gandalfa, který měl v úmyslu vyzkoušet kámen sám, uchránil před vážnou chybou. Gandalf palantír svěřil Aragornovi a v obavě, že Sauron urychlí své plány, bez otálení odjel do Minas Tirith. Pipina vzal s sebou, aby jej uchránil pokušení znovu se kamene zmocnit.

Zúčastnil bitvy na Pelennorských polích. Zúčastnil se i bitvy u Morannonu. Po válce o prsten korunoval Aragorna II. Elessara králem Gondoru a Arnoru a s nositeli prstenů se vrátil do Valinoru.
Žádné komentáře
 
diky za tvůj čas